„Od nepaměti“ – tedy od 13. století, v jehož 1. polovině naše obec vznikla, byli její obyvatelé formováni kontaktem s křesťanstvím. Už samotná zmínka z roku 1265 v listině olomouckého biskupa Bruna říká, že Svinov je vsí cisterciáckého kláštera na Velehradě jako součást „štěborského zboží“. To potvrzuje, že toto území patřilo do sféry působení olomouckých biskupů, kteří zodpovídali panovníkovi (českému králi) za povznesení svěřeného území včetně jeho osídlení, nebo jak se odborně říká, za jeho kolonizaci.
To, že založení obce v tomto prostoru bylo svěřeno cisterciáckému klášteru na Velehradě, koresponduje s tím, že toto řeholní společenství se ve svém způsobu života zaměřovalo na osídlování nehostinných, popřípadě i bažinatých míst. Podle jedné z možných hypotéz název Svinov souvisí s bažinatým prostředím kolem dolního toku říčky Porubky, která se v této oblasti při jarním tání často rozlévala.
Můžeme považovat za jisté, že cisterciáčtí mniši se jak svými technickými dovednostmi, tak náboženskými postoji podíleli na budování a na rozvoji naší obce ve 13. a 14. století. Jak „hluboká“ či „osobní“ byla víra našich předků je samozřejmě neměřitelné. Jistě nějakým způsobem odrážela společenské, kulturní i hospodářské prostředí, a to bylo povznášeno náboženskými postoji vedoucí vrstvy vesnické komunity. Přítomnost křesťanství na našem teritoriu je zviditelněna v době Přemyslovců stavbou kostelů zasvěcených sv. Václavovi. U Přemyslovců nešlo „jen“ o posílení zbožnosti místních obyvatel, ale také o mocenské vymezení jejich území. V našem bezprostředním okolí vystavěli a zasvětili tři kostely: v Moravské Ostravě (1267), ve Velké Polomi (1288) a v Opavě (1291). Kostel ve Velké Polomi byl kostelem velkofarním a do jeho obvodu spadalo 23 vesnic včetně Svinova.
V průběhu 14. století byla ves Svinov rozdělena na několik dílů. Jeden zůstal v držení velehradských cisterciáků až do husitských válek. Ostatní díly v průběhu dějin měnily majitele. Po stránce církevní správy spadala část „Velká strana“ (tj. území na pravém břehu říčky Porubky) do farnosti Klimkovice a „Malá strana“ (tj. území na levém břehu) do farnosti Poruba. V obou obcích byly farní kostely. Husitské války se v náboženském ohledu na životě obce nijak neprojevily; obyvatelé Svinova zůstávali katolíky s náboženskými povinnostmi vůči porubské a klimkovické faře.
Období 16. – 1. pol. 19. století
V 16. a 17. století, tedy v období reformace a protireformace, spadalo toto území po stránce církevní správy stále pod olomoucké biskupy, po stránce světské bylo součástí knížectví opavského. Od poloviny 17. století je opět doložitelná katolická duchovní správa v Porubě i v Klimkovicích. Po ukončení třicetileté války se situace postupně vrátila do starých kolejí. Podobně jako Čechách a na Moravě i zde vítězní Habsburkové uplatnili původně lokálně politický princip „cuius regio, eius religio“, tj. „čí panství, toho náboženství“. Nebyl to náboženský princip, jak se často katolické církvi předhazuje, ale dohoda politických reprezentací.
Až v roce 1783 v důsledku josefínských církevních reforem byl Svinov jako celek postaven pod duchovní správu farnosti Poruba. Život zemědělské obce byl plně proniknut kulturně společenským prožíváním katolické víry, tj. slavením svátků, propojujících život zemědělský a osobní či rodinný s církevním. Centrem byl farní kostel sv. Mikuláše v Porubě s farní školou, zde sídlil příslušný farář, zde se odehrávaly křty, svatby, pohřby, sem se chodilo o nedělích a svátcích do kostela. Děti se ve škole kromě čtení, psaní a počítání také učily náboženství.
Od roku 1811 je ve Svinově doložena první sakrální stavba, jíž byla na křižovatce dnešní ulice Bílovecké a Polanecké malá zděná kaple zasvěcená mučedníkům sv. Janu a Pavlu. Předtím stávala od roku 1756 u svinovského mostu přes Odru jen socha sv. Jana Nepomuckého, patrona mostů a ochránce před záplavami. Více méně poklidný vesnický život zde trval až do chvíle, kdy průmyslová revoluce dorazila na Ostravsko a tedy i do Svinova.
Období 2. pol. 19. století až do roku 1989
Od poloviny 19. století se náboženský charakter života obce změnil. Měly na tom podíl především tři skutečnosti: průmyslový rozvoj a s ním spojená migrace obyvatelstva, vlna protikatolických postojů souvisejících se vznikem Československa a nakonec čtyřicetiletý ateistický totalitní protináboženský tlak.
Původně stabilní počet 500 až 600 obyvatel díky stavbě železnice (1847) a vytvoření železničního uzlu ve Svinově během čtyřiceti let stoupl skoro na trojnásobek. Zřízení továrny na výrobu trub (1892) způsobilo migraci obyvatelstva za prací, která se také projevila na náboženském a národnostním složení obyvatel Svinova. Zatímco při sčítání obyvatelstva v roce 1851 měl Svinov 548 katolických obyvatel, na přelomu 19. a 20. století přestal být čistě katolickou obcí a v roce 1910 tu žilo 3076 katolíků, 72 evangelíků, 124 židů a 3 osoby „ostatních vyznání“.
Druhým výraznějším zásahem do náboženského vyznání obyvatel Svinova byl vznik Československa. Nadšení plynoucí ze vzniku samostatného československého státu se prolnulo i do vzniku samostatné Církve československé. Tato vlna, nejintenzivněji zviditelněná svržením mariánského sloupu v Praze, zasáhla i obec Svinov především ve 30. letech 20. století. Téměř třetina svinovských katolíků z církve vystoupila a z větší části vstoupila do nově se etablující Církve československé, částečně také do církve evangelické. Téměř 13 % obyvatel se v té době prohlásilo jako lidé „bez vyznání“. V tomto období se svinovští katolíci mobilizovali, dali dohromady své síly a postavili si kostel Krista Krále, který byl posvěcen v roce 1929. Krátce nato vznikla v roce 1931 ve Svinově také samostatná farnost, tzn. římští katolíci měli svého faráře a vytvořili plnohodnotnou jednotku v rámci struktury katolické církve, farníků bylo 3418 z 5368 obyvatel. Od posvěcení kostela měli svinovští „doma“ všechny církevní obřady, udílení svátostí atd. Výuka náboženství ve škole byla až do „jednotné školy“ tzv. obligatorní. Byla součástí školního vyučování a děti se výuky automaticky zúčastňovaly na základě své příslušnosti k té či oné konfesi.
Třetí období se záměrem náboženství nejen ve Svinově zlikvidovat začalo v roce 1948 a s různou intenzitou trvalo více než čtyřicet let. Ateizační tlak vytvořený komunistickou totalitní vládou zasáhl všechny vrstvy společnosti a doslova a do písmene trval od dětské kolébky až do ukládání těla zesnulého do hrobu. Veškerý společenský život byl nekompromisně ideologizován komunistickou ateistickou propagandou, před kterou neměl běžný člověk možnost úniku. Křty mělo nahradit „vítání občánků“, za platné byly uznávány pouze sňatky na úřadě, pohřby z kostela byly sice možné, ale za bedlivého dozoru příslušníků StB, kteří sledovali a monitorovali přítomné a jejich chování. Víra v Boha a náboženství jako takové byly všeobecně tvrdě dehonestovány, výuka náboženství ve školách administrativně znemožněna. Několik generací školních dětí tak prošlo ateistickou školní výchovou. Starší generace svou víru „skryla“ či přesněji řečeno navenek nevyznávala, střední a mladší generace už nikdy hodnoty víry nepoznala.
Současnost
Za přibližně 100 let se náboženské vyznání obyvatel Svinova výrazně změnilo. Na konci 19. století to byla obec téměř ze 100% katolická, dnes se počet věřících pohybuje na úrovni 13%. Čísla jsou neúprosná. Bezprostředně po roce 1989 bylo ze 3379 obyvatel Svinova 1364 katolíků (1344 bez vyznání a 482 svou náboženskou příslušnost neudalo), v roce 2011 se ke katolické církvi přihlásilo 547 osob.
Přes všechny obtíže zůstává svinovská farnost živá a aktivní. V kostele jsou pravidelné bohoslužby, konají se křty, sňatky i pohřby. Slaví se svátky, pořádají se poutě, vyučuje se náboženství, ve spolupráci s Úřadem městského obvodu, Základní a mateřskou školou a také Uměleckou školou Dobroslava Lidmily se organizují společenské a kulturní akce.
P. Jan Larisch, Th.D.,
farář Řím.kat. farnosti Ostrava-Svinov
